Kytaru jsem koupil před 11 lety jenom ze zvědavosti, jak asi pracuje kytara v ceně kobylky na ní namontované.
Kytara byla po vybalení špinavá, jako by právě vyfárala v Karviné. Hned na první dotek jsem se říznul o ostrou hranu pražce odchlípnutou od hmatníku. Byla jich takových zhruba polovina, takže jsem musel brousit, a místy zaplňovat dutinky pod hranami bezbarvým lakem na vlasy. Dva šrouby krytu pružin neměly závit, a z kytary prostě vypadly. Spravilo to zmenšení díry kouskem párátka, a přibití šroubu zpět. Ani nevím, proč jsem tehdy kytaru rovnou neposlal nazpátek, kdybych to udělal, tak asi nebudete číst tuto recenzi.
Když jsem později potřeboval doladit tah pružin kvůli vyrovnání kobylky, po sundání krytu jsem se octl v oblaku bílého prachu, asi pozůstatků leštící pasty. Doufám, že to nebylo nic jiného. Ke svému zděšení jsem vevnitř zjistil, že dutina bloku tremola byla vyfrézovaná tak, že jedno ze závitových pouzder pro opěrné šrouby kobylky je zčásti v dutině, a tudíž je jen otázkou času, kdy se vylomí. Spravil to ocelový úhelník, který jsem přišrouboval v dutině tak, aby držel závitové pouzdro na místě v dřevě, které je velmi měkké. Zamykací šrouby nultém pražci byly tak krátké, že jsem jim při druhém dotažení serval začátek závitu. Teď tam mám o fous delší obyčejné pozinkované šrouby ze železářství, které už slouží desátým rokem bez problému. Jenom holt nejsou zlaté.
Ladící šrouby na kobylce měly nerovné a nepravidelné konce, takže pootočením doprava se občas tón nezvýšil, ale snížil. Všechny šrouby jsem musel na koncích přebrousit, abych dosáhl spolehlivého dolaďování.
A tak kytara stála, někdy hrála, ve stojanu vedle dalších nástrojů několik let, občas jsem jí dal co proto, občas vyměnil struny, až jsem si asi po pěti až sedmi dalších kytarách uvědomil, že se mi na ni vlastně hraje docela dobře, jenom ten zvuk je pořád vlastně takový mdlý. A protože se mi vyskytl v dosahu párek dobrých humbuckerů z druhé ruky a za slušnou cenu, použil jsem je k upgrade snímačů v mojí CST-24, která mi svého času dorazila v bezchybném stavu, a humbuckery Roswell z CST-24 putovaly do S-620. A obě kytary rozkvetly, a takto měla S-620 hrát od začátku. Jenom budu ještě muset zalepit lakem na nehty tu díru pod hranou čtvrtého pražce, kam se mi občas přichytí tenké E, když kytaru chytím pod krkem příliš hrubě.
Takže (dosažitelné) vlastnosti produktu dobré, zvuk ve výchozím stavu nic moc, zpracování jako kdyby kytaru dělali v učňovských dílnách, ale když se člověk rozhodne naučit se na ní servisovat kytaru s Floyd-Rose, tak je k nezaplacení, protože takovému kutilovi nabídne hned několik nedostatků k řešení.
Znovu připomínám, že už je to 11 let, co kytaru mám, a z učňů už se mohli mezitím stát mistři, stejně jako se z mého ošklivého káčátka dnešním dnem stala použitelná kytara. Takže zkušenost z roku 2026 může být diametrálně odlišná.